LOL patek a sobota...

7. října 2006 v 18:32 | retoska |  Denodenní šeď
V pátek po škole jsme se se Charlotkou vydaly k nám, páč jsem si musela uklidit, aby u nás večer mohly spát Ch. a sestřenička Klarinka. potom jsme vyjely na inlajny, který Charla dostala k narozkám a jak jsme se tak projížděly po parku, potkávaly jsme spoustu známejch lidí. Jeden z nich byl Honzíček, kterej jel na trénink. Newim, esi nás viděl, ale to je docela jedno. Nakonec nás napadlo, že se na ten trénink zajdem mrknout. Takže asi kolem čtvrt na šest jsme už seděly na tribuně na fotbalovým stadionu a smály jsme se ehm...no to je jedno čemu, ale každopádně to byla sranda. Kolem šestý jsme se sbalily a jely do města, abych si mohla vybrat love na večer a potom jsem jela na nádr počkat, až přijede moje nejmilovanější sestřenička.

Něco po jedenactý jsme se vydaly se Charlou a s Klaris do Dukly a tam jsme strávily celej večer. Já jsem střídavě schýzovala, jako ostatně celej tejden kvůli Honzíčkovi nebo jsem se bavila s kámošema na placu nebo já vlastně ani newim, co jsem všecko dělala, páč jsem byla jako dycky tak nějak pod vlivem alkoholických nápojů, který jsem do sebe lila celou noc. Něco kolem třetí sem už měla trochu moc dost a taxem jenom ležela na stole a skoro spala. Taky jsem chvilku seděla u stolu s Honzíčkem. To mě ale úplně nejvíc nasral tam, páč...ja vlastně ani newim proč. Ale prostě to bral jako hotovou věc, že nejsme už spolu a s tím jeho přístupem sem pochopila, že to asi už hotová věc JE. To mě úplně nejvíc dostalo a už jsem nějak přestala zvládat sama sebe. Seděla jsem vedle něho u stolu a brečela....on to zakončil slovy: "Nebreč, to bude dobrý..." a odešel. Tím mě úplně nasral. Úplně nejvíc. Chvilku jsem jenom stála a nechápala. Potom jsem šla za Honzíkem Formym a šla jsem se mu vypovídat. A jak to s Honzíkem bejvá taxme se přitom trošku drželi kamarádsky a tak. To ale najednou Honzíček projevoval nějakej velkej zájem a furt na nás čuměl jak na osmej div světa. Ale jakože....nechápu. Já ho mám ráda a když on, jeho slovy ke mě necítí to, co by měl... ať mi tohle nedělá. Já totiž nejsem povaha na to, abych tohleto zvládla. To fakt ne.
Kolem čtvrtý jsme už doma šly spinkat a plný dojmů jsme se mačkaly na mojí posteli, která je sice obrovská, ale pro tři lidi zas ne. Asi po čtyřech hodinách nás přišla vzbudit máma, že jedeme na suchej slalom. Sice se nám z postele vůbec nechtělo, ale nakonec jsme vylezly a nějak sme se nacpaly do auta a odjely.
Na slalomu to bylo celkem fajn. Ale v okamžiku, kdy jsme stály nahoře na kopci a pomalu ale jistě na nás přicházela řada, nějak jsem si ve vší tý unavenosti nedokázala představit, že se rozběhnu a poběžím mezi těma hnusnejma tyčkama až dolů. nakonec se mi to nějak povedlo. Sice jsem byla předposlední, ale byla jsem ráda, že jsem přežila. A to myslím docela vážně, páč po včerejšku mi opět napuchl kotník a když jsem udělala prvních pár kroků, myslela jsem, že se po včerejšku pošavlím, takže jsem dopadla relativně dobře.
Po slalomu jsme hodili Charlu dom a já s Klaris jsme pokračovaly zase k nám. Po obědě jsme se vydaly na fotbalovej zápas, o kterým jsme se dozvěděly od Leoše. Takže jsme strávily neuvěřitelný dvě hodiny na fotbale tím, že buďto já jsem o něčem vážně přemýšlela a hustila jsem to do klaris, která sledovala fotbal nebo do mě hustila nějaký svoje nefotbalový teorie Klaris, když já jsem sledovala hru. Takže jsme si pochopitelně skvěle pokecaly. :D Ale jinak to bylo docela příjemně strávený odpoledne. Když k tomu ještě připočtu, že jsem viděla Honzíčka. Bylo to fakt fajn. :)

Retoska
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ChiQuitKa ChiQuitKa | Web | 8. října 2006 v 19:19 | Reagovat

Aleeee, aleeee...Na tom fotbale byla i naše prdelka nulka?;):D

(čti Honza:D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama