Jak týden pokračoval - Úterý

1. října 2006 v 20:24 | retoska |  Denodenní šeď
Den, který podlehl naprosté nezajímavosti. Ikdyž on zezačátku každý den vypadá naprosto nezajímavě, než se rozjede a daná osoba si ho začne užívat na plné obrátky. Tento den ale byl z těch, během kterých se toho moc k užívání nenaskytne. Skoro. :)

Spala jsem u babičky a na ráno jsem se domluvila s Haňullou, že půjdem spolu do školy. Takže o půl osmé jsem ještě ani ne vzbuzená seděla na lavičce u knihovny a čekala. Za chvilinku se přiřítila a Hanča a když jsem na ni chvilku mluvila, taxem si teprve všimla, že má v uších sluchátka a že mě stejně neslyší. Pobaveně mě sledovala a potom si je konečně vyndala. Cestu do školy jsme obohatily o pár docela záživnejch témat. Docela záživnejch na rozdíl od zbytku dne. Charlie nepřišla do škole, takže jsem celej den seděla se Šárkou Navrátilovou. Ne že bych měla něco proti Šárce Navrítilové, ale docela jsem se s ní nudila. Potom sem začala schýzovat, páč Honza mi hrozně dlouho nenapsal. Do tý depky sem se dostala docela rychle a jak platí pravidlo lechce nabyl, lechce pozbyl jsem se přesvědčila asi po třech hodinách, když mi Honza konečně napsal. Taxem se těšila na večer, na kterej jsme se domluvili.
Mezitím jsem dostala ale ještě asi milion špatnejch známek a domů jsem přišla úplně nasraná a měla jsem pocit, že do toho večera asi nepřežiju. To, jakou jsem měla náladu jsem geniálně vyřešila naprosto dokonalým způsobem. Šla jsem si umejt vlasy. Ale je fakt, že to pomohlo. Za chvilku už byl čas, abych šla do dramaťáku, o kterým se mi za celej den nepovedlo zjistit, kdy začíná, takže jsem tam byla asi o půl hodiny dřív, ale to mi vůbec nevadilo. Aspoň jsem mohla vesele přemýšlet nad tím jak to je mezi náma s Honzíkem a tak různě jsem se vůbec potopila do myšlenek. Ani newim, jak to potom bylo v dramaťáku. Jenom vím, že jsem se strašně mooooc těšila na Honzu a že jsem pomalu ani nevnímala, co se tam dělo. Každopádně jsem nakonec byla ráda, že jsem tam šla a vůbec celej den byl příjemnej.
Teď ale přijde ta nejkrásnější a nejzajímavější část dne. A to je Honza. Když jsem zdrhala z dramaťáku, moje zlatíčko na mě už čekalo na náměstí. Takže jsme si sedli na lavičku, potom jsme šli navštívit moji simulantskou, ehm teda vlastně nemocnou, kamarádku Charlotku, která následně prohlásila, že když jsem přišla s Honzou tak se ho lekla. Tak Charlie teda díkec, no. :) Potom jsme se jenom tak doloudali k babičce, kde mi bylo přisouzeno opět přespat. Tam jsme strávili ještě dobrou půlhodinu před barákem, kterou razantně zakončila moje milovaná babička stojící ve dveřích s vražedným výrazem. Ale i přesto to bylo moc pěkný. Celej den byl pěknej.
Retoska
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama