Cože?

27. září 2006 v 15:18 | retoska |  Denodenní šeď
Takže pokračujeme v dění v našem nabitým městě. V předchozím článku byla řeč o jistých gramech, které jsme s holčinama zakoupily od Gotesa. Takže tyto gramy přišly v užitek v pondělí. V pondělí se totiž jelo se školou do lanového centra v Olomouci. A takovouto příležitost nelze jenom tak přejít s gramíkama v peněžence. Ty se prostě musely použít. Jelikož sem v pondělí ráno měla volnej barák, bylo úplně jasný, jak to bude probíhat.

Na odjezd jsme měli bejt nachystaní v 7:50 pod školou, takže v sedm hodin ráno už v našem skromném bílém domečku řinčel zvonek a za dveřmi stála Hanča. Chvilku po ní zazvonila Charlie a už sme se celý netěšený nahrnuly na terasu. Tam jsme tu naši omezenou zásobu tak nějak zpracovaly a
vydaly jsme se směrem ke škole.
Nevím, čím to je, ale z lanového centra si toho moc nepamatuju. Jenom vím, že jsem se hrozně bála a že v sedmi metrech na sloupu, kterej se kejve ve větru to není rozhodně nic příjemnýho. Ikdyž nakonec se mi to docela i líbilo. Když jsem tam lezla poprvé taxem byla úplně vyschýzovaná a vůbec jsem nechápala. Prostě největší problém mi dělalo na ten sloup vylízt, potom už to bylo vpoho…to člověk udělal pár kroků a už ho holky spouštěly dolů, ale na ten sloup, to byla fakt krize. Pokaždé, když jsem vylezla nahoru taxem tak asi deset minut jenom klečela natý plošince a objímala ten sloup.
Když jsme úspěšně zdolali pár překážek v oblacích, vydali jsme se opět zase zpátky do autobusu. Jak to v lanovým centru a kolem něho vypadalo se mě neptejte, páč si to nějak nejsem schopná vybavit, ale v autobuse byla po cestě zpátky dost dobrá prdel…já sem sice měla takový mírný dojezdy, ale přesto to byla sranda. Děcka, co seděly vzadu se rozhodly, že budou na kolemjedoucí vystrkovat prdele. Začal s tím Tomáš Derka a postupně se zapojila celá zadní řada, do které se ještě pár lidí přidalo. Já jsem tam sice taky původně seděla, ale vzhledem k mým
i tak pomalým reakcím ještě zpomaleným tím hnusným dojezdem sem si radši sedla o sedadlo dopředu a s tím svým přituplým úsměvem sem je pozorovala hrála jsem hada na DaveKovým mobilku, kterej furt porovnává s tou mojí shitnou. Teda já osobně nechápu, co na tom furt porovnává, když ten jeho je asi tak šedesáti polovinami toho mýho mobilu. Jen tak pro porovnání můj vnitřní a jeho vnější displej (jsou to obě véčka) mají asi tak stejnou velikost. Takže to, co jemu ukazuje jenom hodiny a datum já používám jako displej. Tak jako já newim, co chce víc. Má lepší mobila oba to moc dobře víme.
Ale to je jedno. Nějak jsem se nechala unést. Bavili jsme se o cestě zpátky. V autobuse to byla fakt prdel. A to doslova. :) Když jsme dojeli do našeho ubohého městečka hříchu, ještě s pár lidma jsme se šli naobědvat do školy a potom se všichni v míru rozešli každej svou cestou. Já už si vlastně ani nepamatuju, kam jsem šla. Jenom vím, že nakonec jsem večer skončila u babičky a bylo mi hrozně smutno po mým klučinovi.
Retoska
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama