Shocky den

17. dubna 2006 v 11:18 | Nikkitka |  Denodenní šeď
Ráno jsem se vzbudila a v 8:00 jsem vylezla z postele. Jako vzdycky jsem šla do sprchy apod. Ale to, co normálně zvládnu za hodinu mui trvalo až do desíti. Než jsem sui vyfénovala vlasy do mejch neodolatelnejch vlnek to prostě trvá, no. Ráno jsem schválně vstávala brzo, protože jsme měli jet s Denčou a Alčou do Brna. Alča mi měla napsat, ale furt nějak nepsala. Taxem z nudy šla na comp. Někdy kolem půl jedenáctý mi napsala Denča, že jestli bych teda jakože mohla kolem půl dvanáctý. Jelikož jsem ale měla být někdy před jednou u babičky tak mi to připadalo dost nereálný. Denča po tiom, co jsem ji navedla nutila rodiče (jely jsme totiž s nima autem), aby si pohnuli a nakonec jsme vyjížděli někdy kolem jedenáctý. Po cestě se ale Denčiny rodiče ještě asi čtvrt hodiny rozhlíželi po nějakým autobazaru (nechápu proč, když si stejně nic nekoupili :-/)!

A hurá do Vaňkovky. Tam jsme se od Denčinejch rodičů odpojily a já jsem Denču v každým obchodě takticky umístila do kabinky a nosila jí tam různý hadříky. Spousta věcí jí hafo moc hodně slušela. Ale její konzervativní rodiče jí nic z těch mikinek a tričíček v šílenejch barvách, který ale mimochodem Denče abnormálně slušely, pochopitelně nekoupili. No nevadí. Aspoň jsme se dobře pobavily a Denča aspoň trošku tuší, jakej styl hadrů by se k ní hodil víc než to její oblíkaní. Denča je moc pěkná holka, ale oblíká se tak, že prostě nikdo nemá šanci si toho všimnout. Celkově vůbec si Denčy samotné o sobě všimnout je docela složitý. Asi po třičtvrtě hodině strávené v příjemné společnosti na příjemném místě jsem se vydala pochmurnými a nepříjemnými Brněnskými ulicemi směr
hlavní nádraží. To nebylo moc příjemný. Měla jsem v kabelce krabku. Byla v ní ale jenom jedna špínka. U schodů k podchodu stálo tak asi pět šest borců a každej měl v ruce tři prázdný flašky od piva. Najednou kolem bylo hrozně málo lidí a já jsem nevěděla, kudy projít, abych se náhodně nesetkala s tou flaškou. Třeba do hlavy. To by rozhodně nebylo příjemný. Když jsem se blížila k tomu úžasnému lidskému vynálezu - totiž eskalátoru, dva z těch kluků šli proti mě (jeden z nich měl v každé ruce již zmiňovanou flašku od piva), každej z jedný strany. To jsem se už fakt bála. Pořád kolem nebyli žádný lidi. Jeden na mě docela mile vybafl prej: "Slečno, nemáš cigaretu?" Já jsem se ustrašeně podívala na tu láhev, rozepnula kabelka a vytáhla tu krabičku. Uvnitř jsem měla ještě žvýkačky. Ty jsem si vyndala a podávala mu tu krabičku. Vtom přiběhl druhej:"Jee...a pro mě bys neměla?" Já jsem mu výmluvně tu krabičku ukázala a ten první se na mě usmál a říká pro štěstí a takový podobný vály. "Tak mi dej aspoň žvejkačku." prohlásil ten druhej s úsměvem. "Mě taky, prosím. My jsme si ráno nečistili totiž zuby, abysme tě mohli potkat a bla a bla a bla." To už jsem fakt měla dost. Jenom jsem se usmívala, přikyvovala a bála se. Strašně jsem si přála, abych byla nějaká hnusná tlustá brejlatá s rovnátkama a slizká holka. Ale moje přání se nevyplnilo. Potom jsem se začala opatrně loučit a odešla. Fuj! Hroznej zážitek!



Když jsem došla k babičce (už jsem se docela uklidnila po cestě), hned ve dveřích na mě vybafla, že mi ještě rychle něco uvaří taxem jenom zmateně stála. To už na mě bylo trošku moc. Takový šoky hnedka po sobě. S babičkou jsme se po rychlém obědě vydaly směr Boby centrum, kde byla taneční soutěž formací Magický region s postupem do celostátního kola, abychom se mohly podívat na Klárku-moji sestřenici, jak jí to jde. :) Každopádně postoupili do toho celostátního kola-byli první a byli dost dobří. Ale tancujou disco, a to mě moc nebere. Potom byla i kategorie hip hop. Při tom jsem se úplně rozplývala. To bylo prostě úžasný. Kategorie hip hop děti-představte si dětičky, jak poskakujou po pódiu v hiphopových kreacích, který vypadaj naprosto úžasně. Bylo to skvělý. Z hip hopu jsem byla úplně mimo. To jako fakt že jo. Ale v tom publiku jsem si připadala jak debil. Všeci tam byli oblečení jako chavs/chavettes a já tam ve svých usedlých, ne moc šikovně upravených jeanách a černým tričku s dlouhým rukávem. No asi na mě byl hroznej pohled mezi těma sexy holkama se supr postavičkama, ale co už. Bavila jsem se dobře.
V osm večer k nám přišly holky-Charla, Denča a Alča, že se u nás bude spát. Alče to rodiče nedovolili, tudíž musela být v půl desátý doma. Napsal mi Martin a myjsme mu psaly jako ať se za náma staví (byl ve Vyškově) a on že ne, že ať se stavíme my. Řekl nám jakousi adresu-nikdo neměl ponětí, kde to je a my se vydali směrem, kde jsme předpokládali, že to je. Docela jsme se trefily. :) Ale když jsme zazvonili, nikdo nám neitevřel. Tak jsme zkusily ten druhej zvonek, co tam byl. K naší smůle jsme potom zjistily, že to je zvonek na babičku. No newadí. Kluky nám zavolala. :) Chvíli jsme tam trpně potichu stály a potom šly zas o dům dál-k Derkovejm. Tam jsme nutily Defoňa, abynám řekl: "máš očička jako opička." On má totiž nějakej novej drát na rovnátkách a neumí s tím ještě moc mluvit. :D Takže jsme se docela bavily. Potom jsme se stavily ještě pro Neperka a ten šel doprovodit Alču domů. U nás jsme si udělaly pitu a bavily jsme se otázkou "Co je účelem života?" Denču jsme asi v půl jednýdoprovodily domů, protože jí bylo blbě a potom jsme šly řádit po Vyškově. Docela jsme se bavily. :D

Nikkitka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama