Prolhaný Henry

3. dubna 2006 v 20:05 | Nikkitka |  Denodenní šeď
Jejky! Konecne jsem doma. Dneska byl hafo hustej den! Měli jsme premiéru našeho sqelýho představení s dramaťákem. Je to úplně božácký. Aspoň mě se to teda líbí. Ale nebylo to až tak jednoduchý. Po naší sqelé polední přestávce jsme měli tělák, kde jsme si suprově zahráli brenball. Po vyučování jsme šly se Charlou do dramaťáku. Po cestě jsme se ještě stavily u nás pro různý rekvizity a takovýty blbinky. Já jsem si na poslední chvilku uvědomila, že máme hrát v botách a že na svoji roli Ďáblice asi není vhodný tam přijít v mých nádherných Gallaz botách. Taxem začala hledat něco na podpatku. Jelikož ale ani já ani máma ve vysokejch botách nikam nechodíme tak jedinný, co splňovalo požadavky byly zlatý taneční boty mámy jednoho mýho kamaráda, který mám doma už asi šest let. Ty jsou ale asi velikosti 36, což je v poměru s mojí nohou asi 1:2. Říkám si když už nic jinýho taxe aspoň naučím pořádně chodit na podpatkách a udělala jsem tu nejšílenější věc, kterou jsem mohla. Tyhle boty jsem si vzala na sebe a šla. Neměla jsem s sebou tenisky ani nic jinýho na přezutí a od našeho domu do dramaťáku je to asi tak 1 km. To by nebylo tak hrozný, ale my jsme šly ještě courat po městě a tak různě. No byla to hrůza.

Došly jsme do dramaťáku a já jsem si s nadějí v očích ty botky sundala a odhodila je někam do rohu. Jednou jsme si naše představení zkusili. Já pochopitelně už zase v těch šteklích. A to bylo docela terrible. V jedný scéně totiž skáču asi minutu po jedný noze a potom zas po druhý a to bylo docela šílený. Všeci měli tenisky a já tam poskakovala jak pako v tanečních botkách asi o čtyři čísla menší. V pět hodin to začalo. Před náma hrála ještě mladší skupina a my jsme seděli v hledišti. To už na mě trošku dopadala tréma, ale nebylo to tak hrozný.

Potom došlo na věc. To už mě z těch bot docela solidně bolely nohy, ale jinak to bylo vpoho. Kromě pár výpadků, který se povedlo docela dobře zamaskovat to podle mě dopadlo dobře. V zákulisí byl sice dost zmatek a hodně se tam sprostě nadávalo, ale snad to nebylo tak moc slyšet v hledišti.

Po našem vystoupení jsme šli s našema věrnejma fanouškama na zmrzku a já jsem už nemohla vůbec chodit, jak mě bolely nohy. Po cestě domů jsem byla připravena o mikinu Davidem Němečkem, ten s náma šel k nádru a dál jsme pokračovali už jenom s Vojtou. Ta cesta nám trvala asi dvojnásobnou dobu co normálně, když spolu tama jdeme. Ale když on mě odmítal níst tak jsem se prostě šinula jak sopel. Teď jsem konečně doma a moje noženky se vzpamatovávaj z toho závratbýho sklonu těch bot... :D

Jinak docela pohodicka den. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alča Alča | E-mail | Web | 4. dubna 2006 v 17:41 | Reagovat

Heh...tak to představení jako DOCELA v poho;)...Každej (skoro) na blogu píše o tom představení a teď sem ho aspoň viděla z pohledu tvých noh/bot...Supr...:D

2 Petana... Petana... | Web | 5. dubna 2006 v 12:13 | Reagovat

Hustej článek Baru.....:)

Mamka říkala, že sme to měli lepší než ta 1. skupina, protože sme líp mluvili, vyjadřovali sme se líp a měli sme to ceklově líp připravený...tak nevím no:D:D:D:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama