(Ne) Normální den

14. dubna 2006 v 17:51 | Nikkitka |  Denodenní šeď
Ráno jsem se vzbudila a newim proč jsem měla pocit, že je hrozně pozdě. To mě ale stejně nedonutilo vstávat. A to i přesto, že jsem měla domluvený, že půjdem ven s Terkou. Ráno. Venku bylo nějak ospale a pohled z okna nebyl vůbec pěknej. Když jsem se podívala na hodiny, zjistila jsem, že nejdou a taxem s nima práskla někam do pryč. Unuděně jsem se došourala do sprchy, ale ta mě docela probrala. Umyla jsem si hlavu a potom jsem si šla tvořit moje úchvatné vlnky. To mi zase zabralo půl dne, ale newadí. Stane se. Asi v půl desátý mi zavolala Terka, že prej včera řekla Martinovi Vágnerovi, že jde za mnou a on že jako půjde s ní, že se mnou chce být kamarád. Tak z toho jsem byla značně v šoku, ale co...já proti němu vlastně nic nemám. Jeden opilej omyl, to se prostě občas stane. A navíc si myslím, že mi to víc dalo, než vzalo. Teď mám na věc jinej pohled. Takovej pro mě lepší. Asi půl hodiny potom přišli. Mezitím jsem se stihla namalovat, oblíknout apod. Terka přinesla krabku strašnejch hnusů, ale když ona včera kouřila z mýho tak já dneska z jejího. V poledne měla jet se strejdou někam pryč a vrátí se až zítra, takže měla depku, že bude bez cíček. Šli jsme ven a po cestě jsme jich dali hafo. Když jsme došli zpátky, Terka, že si dáme ještě, že nebude kouřit a že to asi nepřežije. Taxme šli na zahradu a tam jsme asi půl hodiny skládali lavičku, na kterou jsme si potom sedli, zapálili a potom ji skládali zase zpátky. Bylo to celý docela vpoho. Terka potom šla a já jsem zůstala u nás s Vágnerem. Byli jsme u mě v pokoji a on jako jestli si tam může zapálit. Já jsem mu řekla, že radši půjdem na zahradu, ale v tom pokoji by to asi bylo nakonec bezpečnější. Asi po pěti minutách přišla babička. To bylo úplně v prdeli! Já jsem sice slyšela, jak zvoní, ale než si otevřela a došla do kuchyně taxem tam nestihla doběhnout a vzít si žvejku, takže mě potkala zrovna ve dveřích ze zahrady a docela hafo to ze mě táhlo. Jsem ji pozdravila a ona na mě: "Ahoj. Nekouřilas náhodou?" Ja na ni s vážnou tváří: "Já? Ne!" To je hrůza. já přece moc nekouřím. Když si jednou za čas zapálím tak musím potkat zrovna babičku! Proč já? No asi bych neměla kouřit na zahradě, když už. :D Potom se už nic zvláštního nedělo. Konverzace občas trochu vázla, ale vesměs to bylo celkem vpoho. On ten Martin vlastně je docela dobrej asi.

Když odešel, já jsem šla vařit a potom jsem ještě papala obídek a najednou jsem si vzpomněla, že jsem se měla v jednu stavit pro Denču. Mrkla jsem na hodiny a zjistila, že je za pět minut půl druhý. Rychle jsem vzala všecko, co jsem ptořebovala a běžela jsem k ní. Když jsem se tam přiřítila, její máma mi řekla, že před pár minutama odešla. To mě dostalo. Shodou náhod jsem ale věděla, kam chce jít a taxem se tím směrem rozběhla. Asi po deseti minutách jsem ji našla na místě, kde jsem předpokládala. Potom jsme se jenom tak potulovali směr domov a Denča s Tomem se snažili řešit krizi. Ale to asi jenom kvůli mě. Já jsem to téma tak nějak načala, ale newim, esi jsem jim tím spíš neuškodila než pomohla. Potom jsme s Tomem ještě chvilku seděli u nás a kecali o ničem.

Ale jedna supr událost se stala. mám už konečně SIMkartu. Deniska mi jednu věnovala. Díky moc, Denčo! Supr, ne? Jo a moje číslo. Všeci si pište! 604333401. Hezký čísilko, ne? Jo a napište mi! SMSku třeba. :)
Krásný mimčo, ne? :-*
Nikkitka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Denča Denča | 15. dubna 2006 v 10:37 | Reagovat

Není zač Báro:) a to miminko je fakt pěkný !Muck!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama