MA-TU-RI-TA je pěknej shit. Asi.

17. dubna 2011 v 20:07 | Retoska |  Jak to vidím já
Ebleblebeble,
všichni pořád depkaří, učí se, já se taky snažím. Začíná jaro, všude svítí sluníčko, lidi se radujou, chodí na procházky, na pivo, na lavičku, na brusle, na piknik, grilujou...a my kokoti se učíme. Je to shit. Teď fakt závidím třeťákům, že jsou teprve ve třeťáku a můžou si po škole jít užívat jaro a ne se zasypávat učebnicema.

Jedinný můj kontakt se světem dnes spočíval v tom, že mi na serveru, o jehož propojení s blog.cz jsem nikdy neslyšela, vyskočil velikej banner: Váš retoska blog může být zrušen! A ta jsem se rozhodla napsat tenhle žblept, protože by mi bylo líto, kdyby tohle všechno zmizelo. Občas se totiž potřebuju vrátit do minulosti, abych překonala překážky v budoucnosti. :)

See ya, Barush
 

Jsi hrdinou boje za dobro lidstva.

27. června 2010 v 21:40 | Retoska
...přinutil jsi mě přemýšlet.

Miluju žehlení. Ten pocit, kdy jsem sama doma, pustím si naplno nějakej dobrej vál, nažhavím žehličku a pořádně si zapařím. Je to naprostý odreagování, jak člověk jezdí po tričkách a košilích tou zázračnou hůlkou, která napraví všechny pomuchlaný a pocuchaný místa na oblečení. Pocit absolutní svobody. A ta je pro mě důležitá. Můžu opravit, cokoliv si zamanu a výsledkem je jenom přehledný a luxusně vyrovnaný kus oblečení. Je to krása. :)

Teď nám učitelka z angličtiny říkala, že nejdůležitější sdělení odstavce je vždycky v první větě. Já si ale myslím, že je to jinde. Je v nadpisu. 

Barush

Život, to snad není nic než štěstí. Ubohé slovo, co?

18. června 2010 v 19:55 | Retoska
Jsem v depresi. Nějak jsme se nepohodli se vzduchem, se zemí...ani s podlahou. Nesedli sme si. Špatnej den? Špatný ráno? Noc? Nevím, dělají mi naschvály. Všichni tři. Potřebovala bych se z toho dostat. Na blbou otázku blbá odpověď a na prvoplánovou depresi beze smyslu prvoplánová zábava. Něco primitivního, stupidního. Třeba...vzít pět tisíc a jít je utratit na kolotoče, nesmírně se přitom smát a...užít si to. Jo, tohle by mi udělalo dobře.

Ne ležet doma v posteli, čekat, až Anna Karenina skočí pod vlak nebo se stane nějaká jiná tragédie, která mi připomene, že tohle depkaření nemá smysl, ani žádnou hloubku. Čekat na život, čekat na smrt. Je to příliš zbabělé, je to vymyšleno lidmi.

Barush
 


My name is peep no 2nd

14. června 2010 v 19:41 | Retoska |  Denodenní šeď
Některý věci bych možná nemusela vědět. V době facebooku je náročný si nedomýšlet, kdo si co myslí, když je to mnohdy tak očividný. Lidi pro mě přestávají být zajímaví, protože o nich všechno vím. Nepotřebujem si jít ven popovídat, abysme zjistili, kdo z nás byl včera nakupovat a má nový tričko, nemusíme se půl hodinky venku opatrně odhodlávat, jestli si navzájem řenem svoje tajemství, protože tajemství už nejsou. Tajemství si napíšem do statusu, popřípadě si tam napíšeme "mám tajemství" a až se nás na to někdo zeptá, pod ten status to napíšem a rázem to ví všichni přátele přátel. Proč si potom chodit povídat, když už není o čem? Všecko už přece víme z facebooku.

Tihle dva se včera pohádali (zrušili si a zase obnovili vztah), beruška vyhrála SOČku (mimochodem congrats), můj bejvalej se stal přítelem mýho krásnýho spolužáka (potkali se na párty, která byla tehdy a tehdy, tamten byl úplně našrot a tadyta tam podvedla toho svýho s tím druhým), všechno víme z faceu. Na co potom slova? Na co být spolu? Na co si užívat důvěrný zjišťování, jakej má kdo na co názor, když při minimální snaze se dozvíme úplně všechno. Co mají ti dva, kteří sou ve vztahu, společnýho, jak si říkají v posteli, na čem se nepohodnou...co si dají zítra k večeři.

Kde sou nějaký tajemství? Chybí mi v životě.
Barush

Už je to tady jak u Keníka, hm, skvělý. :/

24. května 2010 v 10:47 | Retoska
Holky, moc děkuju za vysokou návštěvnost, ale tolik práce ste si s tím fakt dát nemusely.

Nemám blog na to, abych sem psala absolutní pravdy o mě a o mým životě, jsou to jenom okamžitý nápady a nálady, haluze, věci co mě rozesmějou...a tak. A jak známe z fyziky, veličiny v okamžitém stavu se s časem mění. NENÍ TO MŮJ ŽIVOT V KOSTCE. Je to ironie bytí a žití a něterý věci očividně na lidi, který mě znají jen tak zběžně, působí úplně opačným dojmem, než by měly. Ne, vážně nejsem smažka a ani nechci, myslela jsem, že lidstvo je na tak vysoké úrovni vývoje, že by takové s*ačce nevěřilo. 

Nemám potřebu se s váma hádat, proč taky? Je mi to fakt jedno. Jenom chci, abyste věděly, že už o vás vím, což ste nepochybně chtěly a můžete dál nerušeně pokračovat v zábavě. Jenom vás prosím, až budete postovat úryvky ze starších článků na facebook, což bych čekala, připište k nim aspoň datum. ;)

Mějte se a smějte
Barush

P.S.: Pro ty, kteří vůbec nevědí, co to melu, protože nejsou místní, tohle byste ani vědět nechtěli. Je to další z haluzí, který bude tři dny řešit celej Vyškov a pak se na to zapomene. Jen se to tentokrát úplně přímo týká mě a tak jsem se rozhodla, že se do té války šípkových růženek taky zapojím. :)

Hloupí lidi nejsou.

16. května 2010 v 14:12 | Retoska
xDDD
Že by to mělo nějakou souvislost? :D

Když nám tvrdili, že umělá inteligence neexistuje, lhali. FB je toho jasným důkazem. 

Barush

I'm too sexy for your head, řekl Paroubkův mozek a odešel.

8. května 2010 v 22:25 | Retoska
Dřív jsem chodila o víkendu kalit, ale to jsem ještě netušila, jaký věci se dají najít na netu. :D

Lékárna.cz - místo, kde je mnohem větší zábava, než někde v hospodě a vstup je zadarmo. :D

Žebříček nejprodávanějších lubrikačních gelů:
1. Růženíny & hemeroidy
2. Bolesti & intimita
3. Ty & já

Chápu, že Ty & já je až na třetím místě, proti těm prvním dvěma je to fakt docela nuda. :D

Retosh

Původní trojlodní románskou baziliku postavil král Vratislav II.

5. května 2010 v 20:57 | Retoska |  Denodenní šeď
Můj otec začal uznávat pohlaví našeho kocoura. Přestal mu říkat kočččččko. Teď mu říká debile. :D

B.

Nebýt sobeckou krávou je tak strašně těžký.

4. května 2010 v 16:04 | Retoska |  Denodenní šeď
Mno jo, jsem zpátky. Už zase tu straším, přitom jsem tu byla naposledy včera. Jo, i mě to překvapuje. Asi to bude tím, že jsem se v neděli rozhodla, že se 7 dní nepřihlásím na fb, protože mi začalo připadat, že tam trávím extrémně hodně času a že by bylo užitečný zjistit, co bych všechno stihla za týden, kdy bych u toho časovraha nestrávila ani jednu minutu. A už se to začíná projevovat...je teprve úterý a už píšu druhej článek. Asi jsem si prostě zvykla na to bezúčelný poflakování po internetu a když jsem si zakázala jednu cestu, vydala jsem se jinou.

A taky...když mě napadne jakákoliv myšlenka, kterou stojí za to publikovat, tak si ji prostě hodím na fb do statusu, přičemž dřív bych ji asi poslala do éteru skrz blog. Připadá mi to jako takový trošku umělečtější sdílení myšlenek než face. Navíc tam to člověk musí dost zkrátit, jinak by to nikdo nečetl.

Jak to bylo kdysi v nějaké reklamě, když měnila nějaká banka název: Je nová doba, vládne zkracování. Nebo tak nějak....vládne nám rychlost a krátkost myšlenek a mistrem v rychlém šíření všeho je právě facebook a tak nám vlastně vládne on. 

Král je mrtev. Ať žije král!
Barush

Lev by měl být vždycky kluk, pro holky se to nehodí.

3. května 2010 v 20:51 | Retoska
Význam různých míst v našem životě se mění s lidma, se kterýma na ně chodíme. A lidi do našeho života přicházejí, odcházejí, v dobrým, ve zlým. A vzpomínky jsou intenzivní tam, kde se staly a proto bysme na ty nejlepší místa měli chodit sami. Protože místa, kde se cítíme dobře o samotě jsou pro nás ta nejintimnější část celýho světa.

Já mám takový místo tam, kam chodím jedině sama. Nemám ráda, když jdu kolem a vidím tam sedět někoho jinýho. Cítím se tam bezpečně, tam jsem sama se sebou a žádný cizí problémy tam za mnou nemůžou.  Ale vlastně pro mě má spojitost s jednou osobou, se kterou jsme kdysi dávno kouzlo toho místa objevili. Tehdy ještě nebylo moje, bylo naše. Znamená to něco? Kdo ví? Třeba jsem se tehdy zasekla a tohle místo mýho duševního klidu je jenom únik z reality do hloupé, dávno zmizelé, minulosti. Možná že až se toho místa jednou zbavím, pohnu se ve svých myšlenkách z místa, všehno se vrátí do normálu a celej můj život přestane být postavenej na hlavu jako teď. Teď...se totiž nedá ničemu rozumět. Všechno je divný a nepochopitelný a žádná přítomnost neexistuje.

Jen nostalgická minulost a nechutně růžová budoucnost, která, jak se přiblužuje, tak taky tmavne...

Just be optimistic. :)
Barush

Další články


Kam dál